Na cestě k emocím
Česko-německé vztahy se dostaly na sestupnou dráhu
Skutečně nejde o žádný precedens. Stokrát jsme již k tomu řekli: ne, odmítl Václav Klaus po jáchymovském zasedání výkonné rady ODS domněnku, že vracení majetku církvím a židovským obcím by mohli využít pro své požadavky sudetští Němci. Ponechme stranou, že sudetští Němci, přesněji řečeno některé jejich organizace, tímto „precedentem“ nepochybně argumentovat budou. Takový postup by neměl nikoho překvapit. Mnohem důležitější je však jiná věc. „Úsporná“ metoda, kterou vláda zvolila zejména pro vracení majetku židovských obcí, naznačuje určitý myšlenkový pochod. Lidově řečeno, až sudetští Němci uvidí, jak ostrouhali Židé, přestanou si dělat velké naděje. Každá mince má ovšem dvě strany. Kdyby vláda přistoupila k návratu židovského majetku velkoryse, sudetští Němci by si snad posílili své naděje, ale nahlas by to mohli vyjádřit jen ti otrlejší - neboť srovnání holocaustu s odsunem (či vyhnáním) skutečně vyžaduje hroší kůži. Naproti tomu ke „třetí arizaci“, jak se s nepříliš velkou nadsázkou říká připravovanému zákonu, se může bez mravních vytáček vyslovit každý Němec. Ne snad že by nám předhazovali antisemitismus, ale právem mohou poukazovat na úzkostlivost, malost, vypočítavost či vychytralost naší společnosti - na charakteristiky, které ovlivňují rozklížený česko-německý vztah.
Klid a nohy v suchu
"Zdá se, že nejmocnějšímu muži v Čechách a na Moravě už přesně nenaslouchají.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
