Norové odmítli Evropskou unii
I nejzarytější norští euro-optimisté tušili, k čemu dojde po referendu Švédů. Když se urbánní Švédsko rozdělilo na dvě téměř stejně velké skupiny, představující město a venkov, muselo lidové hlasování v mnohem rurálnějším Norsku, kde stěží najdeme jediné velkoměsto, dopadnout tak, jak dopadlo. Norští odpůrci integrace, kteří získali nejen podporu venkova a jasné většiny žen, jak se očekávalo, ale i překvapivě mnoha mladých lidí, vyhráli stejně jako v roce 1972. Zdrcení příznivci členství v Evropské unii se mohou utěšovat, že náskok odpůrců se za 22 let zmenšil o 1,3 %, zatímco odpůrci se radují, že zachránili státní monopolní síť prodeje alkoholu a uchránili krásné oblasti v okolí fjordů před německými chataři. Ale jaké důsledky přinese norské NE dlouhodobě?
Členství v Unii: peklo, nebo ráj
Ve žhavé argumentační válce před hlasováním se mohl zmatený volič řídit jen radou Winstona Churchilla: člověk má věřit jen těm statistikám, které sám zfalšoval. Scénáře pro případ NE Unii se pohybovaly od představ Norska jako demokratické oázy s dostatkem práce pro všechny až po hrůzné vize masového přesunu firem do zahraničí a politické a hospodářské izolace v „pevnosti Norsko“. Anne Enger Lahnsteinová, předsedkyně Strany středu a královna hnutí odpůrců, ovšem poukazuje na fakt, že norská ekonomika obstojí i mimo Unii a že Norsko je členem 250 mezinárodních organizací. I když se později ukázalo, že Lahnsteinová počítá vše od…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
