Německá vize Evropy
Co vlastně znamená integrace
Německou zahraniční politiku po odchodu Hanse-Dietricha Genschera v roce 1992 vystihuje slogan „Genscher je pryč, ať žije genscherismus“, jak v časopise Foreign Affairs poznamenává britský historik Timothy Garton Ash. Genscherismus spočíval v umění dohodnout se vždy se všemi, a proto si nestanovil jasné priority (kromě stálé snahy o sblížení s bývalou NDR). Předčil však očekávání svých tvůrců a dovedl Německo až k cíli, o kterém si před několika lety většina tamních politiků ani netroufla uvažovat: k opětnému sjednocení. Nicméně s přerodem Německa v největší a nejmocnější evropský stát se jeho role v dnešní Evropě změnila a náš západní soused tomu postupně přizpůsobuje svou zahraniční politiku. K charakteristickým rysům této změny patří i nedávné německé návrhy na radikální reformu Evropské unie (EU).
Nečekat na pomalé
Když Bonn v červenci přebíral předsednictví Rady Evropské unie, panovalo mezi ostatními členy přesvědčení, že právě Německo udá po nepříliš vydařeném řeckém mandátu tón vývoje EU pro příštích 18 měsíců. Německo tyto představy skutečně naplňuje. Málokdo ovšem očekával, že německé návrhy na urychlení evropské integrace vyvolají tolik rozporů - nejenom v ostatních členských zemích EU, ale i uvnitř samotné bonnské vlády.Vše začalo 1. září. Tehdy parlamentní klub CDU vydal dokument vyzývající k vytvoření užší skupiny států (Německo, Francie, Nizozemí, Belgie a Lucembursko), jež by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
