Úpadek a naděje českých kin
I když bývalo v pražském kině Alfa vyprodáno, netopilo se tam, ani neuklízelo. Nyní je zavřeno stejně jako vedlejší kino Paříž. V rekonstruované Kotvě ruší hluk hracích automatů, které lemují cestu k pokladně. V premiérovém Květnu kape na chodbě voda do kbelíků. Za posledních pět let zanikla v Praze třetina kin a na jejich místě většinou vznikly herny. Z návštěvy těch zbylých se stává krajně nepříjemný zážitek. Už nechybí jen kultura, ale i hygiena. Milovníci kin si zoufají, úřady soudí, že jde o prostou regulaci trhem. Článek Rozpad sítě kin nehrozí (LN, 17. 11.) seznamuje čtenáře s charakterem nastávající privatizace biografů, jenomže lidem je většinou jedno, komu kina patří. Chtějí v nich trávit příjemné večery, vidět zajímavý film, sedět v pohodlných sedadlech v odhlučněném sále a slyšet dolby stereo; tím se zážitek kina liší od televize.
Producent, distributor, provozovatel
Na modernizaci kin naléhají i producenti a distributoři, neboť bez ní nelze zvyšovat vstupné. Zdražit potřebují nikoli snad proto, aby zvýšili své zisky, ale především, aby mohli nakoupit takové filmy, na jaké zatím nemají. Ve světě vládnou ve filmovém obchodu pevné vztahy: producent nabízí film distributorům, a ti ho pak prodávají provozovatelům kin. Těch bývá v každé zemi několik a každý se snaží kontrolovat co nejvíce kinosálů, protože jen tak může dorovnávat obchodní ztráty, jimž se nemůže vyhnout. Film je dnes krajně riskantní zboží, a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
