Konzervativní rebélie v architektuře
Generace tvůrců, nastupující v posledním století, považovaly takřka za svou povinnost ohlásit se radikálním manifestem. Jeho ideje měly pokaždé nově vyřešit odvěké problémy lidstva a zároveň položit i základy novému stylu. Zvláště architekti, jejichž posláním je projektovat budoucí svět, dbali na myšlenkovou čistotu a stylovou jednotu - z ideologicky pročištěné směsi avantgardních a socialistických myšlenek vyrostla u nás za minulého režimu nekonečně jednotná sídliště. Režim však před pěti lety padl a ze škol vychází zase jedna nová generace. Sedmnáct absolventů architektury z ČVUT nyní prezentuje své projekty na výstavě Nová česká práce, která v pražské Galerii Jaroslava Fragnera potrvá do 14. prosince. S jakými myšlenkami přicházejí? „Velké ideje negujeme,“ říká Michal Kuzemenský. "Jsou špatné už tím, že jsou velké. Naši čtyřicetiletí, padesátiletí učitelé sice považovali socialismus za omyl, ale přesto věřili, že se lze dopídit nějakého spravedlivého světa, že existuje nějaké obecné řešení. My si to nemyslíme."Vystavující se cítí spojeni snad jen tím, že navštěvovali ateliér analogické architektury Miroslava Šika, švýcarského profesora českého původu, který na ČVUT vyučoval v letech 1990 - 1992. Na škole vládl názor, že existuje jen jedna velká architektura, hlavním pravidlem bylo postupovat od největšího k nejmenšímu a detail byl to poslední. Profesor Šik přitahoval studenty jistým rebelantstvím: detaily považoval za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
