Zločiny a tresty po pěti letech
Zločiny komunismu a jejich případnému potrestání se oficiální instituce u nás začaly věnovat až v únoru 1991: tehdy sedm poslanců Federálního shromáždění (FS) předložilo návrh Zákona o době nesvobody, jenž měl prohlásit způsob, jakým se za komunismu rozhodovalo o řízení státu a jakým se zacházelo s občany, za „nelegitimní a hodný zavržení“. Zákon byl schválen devět měsíců nato, a přestože měl jenom malou váhu (nerušil totiž promlčecí lhůtu), mohl napomoci při výkladu právních norem, podle nichž by bylo možné komunisty stíhat. Nestalo se tak - vinu na tom nese jmenovitě tehdejší generální prokurátor Ivan Gašparovič. Zpráva, kterou přednesl v Parlamentu v prosinci 1991, byla vnímána jako přímý výsměch obětem komunismu: dovolovala stíhat jen několik krajských a okresních tajemníků a některé podnikové ředitele za „zneužití úřední pravomoci“. Gašparovič byl vzápětí odvolán a pak se osmnáct měsíců nic nedělo. Až loni v červenci, po rozdělení státu, schválil Český parlament Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, jehož hlavním bodem je par. 5: do promlčecí doby příslušných trestných činů se nezapočítávají léta od února 1948 do prosince 1989.
Úřady, střediska, centra
První organizace - Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB - vznikla v březnu 1991 na federálním vnitru; šéfem se stal JUDr. Jiří Šetina. Začínal s jedním profesionálem půjčeným z Úřadu vyšetřování a hned na počátku dosáhl úspěchu: na základě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
