Středoevropské země pět let po pádu komunismu
V těchto dnech uplyne už pět let od chvíle, kdy se v zemích střední a východní Evropy odehrály snad nejpodivnější revoluce v novodobých dějinách našeho kontinentu. Od tradičního, ještě po francouzské revoluci zděděného chápání tohoto pojmu se lišily svou mírností. Od revolucí roku 1848 či od ruského října 1917 se odlišovaly tím, že nevycházely z hesla sblížení, solidarity mezi národy, ale z imperativu výjimečnosti, z pocitu vlastní převahy nad sousedy. Základ všech revolucí - požadavek spravedlnosti a rovnosti - byl nahrazen výzvou k budování systému postaveného na nerovnosti, tedy členícího společnost. A co víc: prokapitalistické revoluce roku 1989 proběhly ve jménu zájmů společenských vrstev, které tehdy ještě neexistovaly.Rozsah politických a společenských změn, jež události před pěti lety uvedly do pohybu, však přesto dokazuje, že výraz revoluce jim nebyl přiřčen neprávem. I když cesta do světa parlamentní demokracie a rozvinutého tržního hospodářství, se pro mnohé země jeví jako delší a klikatější, než se původně zdálo.
Hledají se milovníci trhu
Ze zemí bývalého východního bloku se cestou systémové transformace vydaly nejenergičtěji Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Za poměrně velmi krátkou dobu se „dopracovaly“ k celkem slušně fungující parlamentní demokracii a tržnímu hospodářství, byť s velmi silným zastoupením státního sektoru a ještě s několika jinými vadami v ekonomické sféře, jejichž…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
