Otec jako každý jiný
Ve druhém patře činžáku v Železničářské ulici v Trutnově bydlí pětasedmdesátiletý stařec. Manželka mu umřela před rokem, syn a dcera ho navštěvují zřídka. Nikomu neotvírá, z bytu vychází jen občas. V domě nikoho nezdraví a nikdo nezdraví jeho - prý vlastně jakoby neexistoval. Ve městě ho ale dobře znají: podle jedněch je to oduševnělý muž, hrdina, podle druhých brutální vrah. Řeč je o legendárním partyzánovi a jedné z nejtemnějších postav komunistické bezpečnosti padesátých let, Miroslavu Pichovi-Tůmovi. Podle mnoha výpovědí a vzpomínek má na svědomí mučení a několik vražd „třídních nepřátel“. I když byl za své činy dvakrát trestně stíhán a odseděl si řadu let, pro spoustu lidí zůstal „nebezpečnou bestií, která měla už dávno viset“.
Politický komisař
Příběh Miroslava Picha-Tůmy začal víc jak před půl stoletím fatálním setkáním v Úpici, nedaleko Trutnova. Syn chudého textilního dělníka se potkal na taneční zábavě se svým vrstevníkem, který si místo piva dával sklenici červeného vína: právě to má prý ze všech nápojů nejraději veliký Stalin. Pich-Tůma ve své knize Útěk a návrat (1986) vzpomíná, že na něj vysvětlení zapůsobilo „jako blesk“. Chtěl se také ihned stát spiklencem - komunistou. Sen se mu splnil v roce 1939 - jako mladý komsomolec byl přijat do KSČ.Za okupace odešel do ilegality, po prozrazení v roce 1940 utíkal před gestapem do Sovětského svazu. Dobrodružná cesta přes Slovensko, Maďarsko, Ukrajinu, Sibiř, Kazachstán a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
