Od svazu ke svazu
Kam směřuje Společenství nezávislých států
Euforie ze suverenity skončila. Začínáme chápat, jak se navzájem potřebujeme, prohlásil letos v březnu kazašský prezident Nursultan Nazarbajev. Vyjádřil tak stále zřejmější skutečnost: v rámci Společenství nezávislých států (SNS) i Ruské federace dosud přetrvávají odstředivé síly, ale jejich prvotní převahu - jež vyvrcholila po srpnovém puči v roce 1991 a rozpadu SSSR - nyní zpochybňuje výrazný nárůst sil integračních.Podobné argumenty nacházíme nejenom v leckdy mlhavých slovech ruských politiků, ale i ve zcela věcné a informativní zprávě Služby vnější rozvědky Ruské federace, nazvané příznačně „Rusko - SNS: Je korekce postoje Západu nezbytná?“ Tuto zprávu přednesl v předvečer posledního rusko-amerického summitu šéf vnější rozvědky Jevgenij Primakov a vedle vyhlášení ruských ambicí tu jde i o polemiku se Západem.
Kde končí rozpad
Zpráva zprvu konstatuje zhruba toto: řada západních politiků i politologů (například Zbigniew Brzezinski) pokládá za jednu z podmínek nezvratnosti konce studené války přetrvávající rozdělení SSSR. Tito lidé vidí v odstředivých silách svého hlavního spojence a neuvědomují si skutečný význam sil dostředivých, které dnes již nelze pomíjet.Primakovův materiál se dále věnuje i přeměně ruské diplomacie v aktivnější a funkčnější nástroj vlastního působení na osudy světa. Tyto snahy zpráva chápe jako „svéráznou výzvu Spojeným státům“, které prý zpochybňují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
