Na pokraji hladu
Jak pevný je režim Fidela Castra
Pokusů o rekapitulaci výsledků kubánské revoluce (včetně její transformace v jeden z ultralevicových režimů našeho století) existuje mnoho. Žádná z těchto analýz, pokud jsou míněny vážně, nedospěla však ke zcela jednoznačnému závěru. Dejme tedy slovo statistice a uveďme několik čísel. Ta ilustrují situaci, v níž se Castrova Kuba nachází na sklonku letošního roku, více než třicet pět let po vítězství revoluce.
Zdání klame
Podle německého týdeníku Focus průměrný Kubánec - to znamená dospělý pracující člověk - měsíčně spotřebovává:25 dekagramů masa nebo soji6 vajec3 kilogramy rýže0,5 kilogramu fazolí2,5 kilogramu cukru0,5 litru rumu30 housekV přepočtu to činí dohromady 680 - 700 kilokalorií denně. Podle stejné statistiky však dospělý člověk potřebuje pro normální pracovní výkon a obnovu sil přibližně 2 400 - 2 800 kilokalorií za den. Možný masový exodus Kubánců by tak zatím nebyl výsledkem jakéhokoliv uvědomělého odporu vůči Castrovu režimu, nýbrž otázkou, jak dlouho vydrží žít člověk - i tak zvyklý na odříkání - na pokraji hladu.Připočteme-li k tomu tvrdost vlády, absenci jakékoliv (i v komunistickém smyslu slova) civilní moci, dávno nahrazené vojensko-policejní diktaturou, izolacionismus, a do absurdity dovedené rovnostářství, netýkající se ovšem ozbrojených sil a vládnoucí špičky, pak se zdá, že kubánský režim je skutečně blízko svému pádu.Je tomu tak ale skutečně?
Pozor na ropu
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
