Strana dvou tváří
Proč se v německých volbách prosadili postkomunisté
Německá Strana demokratického socialismu (PDS) má dvě tváře. Tou první se usmívá na svět - ať už tatíčkovsky dobráckým výrazem svého předsedy Lothara Biskyho, anebo intelektuálním obličejem duchovního vůdce Gregora Gysiho. Ta druhá působí méně sympaticky - je to šedá tvář dlouholetého komunistického funkcionáře. Pravá tvář Strany demokratického socialismu je prostě tváří bývalé Jednotné socialistické strany Německa (SED) a může ji reprezentovat například obličej Ericha Mielkeho, kdysi všemocného šéfa státní bezpečnosti (Stasi).
„Budou na nás muset dát“
Dvě tváře PDS vypovídají o jejím dvojakém charakteru. Jednak jde o společenství starých kádrů a profitérů komunistického režimu, jednak o levicově populistickou protestní stranu. Přestože „vznikla“ prostým přejmenováním z diktátorské SED, v uplynulých letech byla mnohokrát - neprávem - podceňována. To se ukázalo s definitivní platností v nynějších volbách. Pečlivě vybraní kandidáti (Gregor Gysi, Christa Luftová, Stefan Heym, Manfred Müller) získali většinu hlasů - a tudíž přímý mandát - ve čtyřech volebních okrscích východního Berlína. PDS, která obdržela celostátně 4,4 % hlasů, tak elegantně obeplula pětiprocentní bariéru a v novém Spolkovém sněmu bude zastoupena 30 poslanci.Vládní koalice křesťanských stran a liberálů nyní disponuje mimořádně těsnou většinou deseti poslanců. Proto se dají očekávat ve Spolkovém sněmu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
