Nietzsche v proměnách času
15. října uplynulo 150 let ode dne, kdy se v Röcken u Lipska (nikoli přímo na „bitevním poli u Lützenu“, jak přehnaně kdysi sám napsal, ale v místní faře) narodil Friedrich Nietzsche, jemuž pro jeho epochální dílo bylo vyměřeno pouhých čtyřicet pět let života, aby se pak propadl do tmy šílenství, vyvolaného chorobou pravděpodobně luetického původu. Jeho smrt nastala teprve po deseti letech totální paralýzy v srpnu 1890.
Mlčení
Za svého života pociťuje Nietzsche tísnivé mlčení, pod nímž bylo v Německu pohřbeno jeho jméno. Své knihy - jmenujme zde hlavní, jím vydané: Zrození tragédie z ducha hudby, Nečasové úvahy, Lidské, příliš lidské, Ranní červánky (u nás též Zora), Radostná věda, Tak pravil Zarathustra, Mimo dobro a zlo, Genealogie morálky - vydává nákladem nepatrným (dílem svým vlastním) v několika stech exemplářích, prodá se jich pár desítek a zbytek zůstává - až do bouřlivé erupce zájmu o něj - uložen ve skladech. Nietzsche postrádá odezvu na své dílo, dobře ví a očekává, že jeho čas teprve přijde: „Je těžko poznat, kdo jsem: vyčkejme 100 let: snad do té doby se vyskytne nějaký geniální znalec lidí, který pana F. N. vyhrabe …,“ píše roku 1885. „Díla tohoto druhu (jako Zarathustra) jsou velmi náročná, chtějí čas. Musí přijít teprve autorita staletí, aby se něco takového správně četlo.“ Jeho mysl se pohybuje staletími, s tím, co má řešit přítomná chvíle, nechce být zaměňován. "Mé dílo má čas… Za padesát let budou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
