Stesk po rozděleném světě
Rusko je opět velmocí: jde o to, kam dosáhne sféra jeho vlivu
Nejprve je třeba odrazit vpády a plenění polodivokých národů. Ale sotva si je podrobíme, začnou je napadat vzdálenější kmeny. Stát se zavazuje ty první chránit, ty druhé trestat. Každý krok vpřed tak vyvolává další kroky. Největší problém spočívá v tom, abychom věděli, kde se musíme zastavit. Tato slova, analyzující ruský postup do Střední Asie, pocházejí z roku 1864. Jejich autorem byl Alexandr Michajlovič Gorčakov, tehdejší ministr zahraničí a pozdější kancléř Ruska. Ve svém komentáři v listu Süddeutsche Zeitung je použil Josef Joffe a jen těžko bychom hledali výstižnější příměr pro dnešní návrat Ruska do arény velmocenské politiky.
Rusko chce hlavně stabilitu
Celý problém se netočí kolem otázky, zda Rusko je, nebo není velmocí, která přirozeně vyzařuje určitý vliv a hájí své zájmy - natožpak zda takovou velmocí smí být. Jde o to, jaké zájmy a priority si Moskva stanoví, kam až sahají a jakými prostředky je hodlá hájit. Řečeno slovy Alexandra Gorčakova, jde o to, kde se musí zastavit.Rusko se dnes nachází ve schizofrenní situaci. Vojensky je stále supervelmocí, jedním z pěti členů oficiálního jaderného klubu a navíc stálým členem Rady bezpečnosti OSN, takže může vetovat jakékoliv její rozhodnutí. Hospodářsky se propadlo někam do třetí světové ligy, i když v poslední době začíná reforma vykazovat úspěchy, a ekonomické velmoci (skupina G-7) tak mezi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
