Město znetvořené
Jak vyplývá z rozhovoru s architektem Vlado Miluničem (viz Respekt 18/94), mnoho českých architektů i dnes zastává absurdní názor, že „Praha by měla získat americkou moderní tvář“; při diskusi na Obvodním úřadu v Praze 4 o stavbě dalších mrakodrapů na pankrácké pláni prý byli pouze dva architekti proti, ostatních deset pro. Jako by ti pánové nevěděli, že tvář Prahy je jen jí vlastní, jedinečná a nenapodobitelná; že „americkou moderní tvář“ mají v současné době ve všech světadílech stovky nezajímavých měst, že v Evropě se stavební památky těší stále většímu zájmu a odborné péči a že se zřetelně projevuje nechuť k velkým formám monobloků, jež byly většinou realizovány v šedesátých letech; že začíná převládat tendence dávat novostavbám měřítko i formu lidštější, tj. drobnější, více členěnou a ohleduplnější k prostředí.Již nyní se řada evropských měst, dříve nijak pozoruhodných, může pochlubit renovovanými historickými jádry s úspěšně vyřešenou městskou dopravou, s perfektně provedenými rekonstrukcemi starých objektů, kamennými dlažbami v ulicích a náměstích pro pěší apod., ale i novou výstavbou, jež se snaží tyto hodnoty respektovat. Jinými slovy, dnešního evropského architekta by vůbec nemělo napadnout navrhovat do městského organismu, jehož podoba se tvořila celá staletí, americký export vzniklý v diametrálně odlišných podmínkách - a když se tomu nedá zabránit, tak alespoň dostatečně daleko od městského centra (příklad: La Défense v Paříži)…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
