Jak by nám bylo v Evropské unii
Francouzský prezident varuje před rychlým přijetím postkomunistických zemí
Bývalé komunistické země se nemohou stát rychle členy Evropské unie, protože by je jednak ihned pohltil zahraniční kapitál, a jednak by se staly pro unii další přítěží, řekl minulý týden francouzský prezident Francois Mitterand. Rychlé včlenění do Evropské unie by naši republiku na lopatky nepoložilo, reagoval na jeho slova český premiér Václav Klaus. Čtenář, který si tuto výměnu názorů přečetl, musel být nutně poněkud zmaten. Orientovat se pak mohl jen podle toho, zda více věří Mitterandovi, nebo Klausovi. Pokusme se proto na celou věc podívat s odstupem.Na názor francouzského prezidenta - alespoň v té podobě, jak jej prezentovala média - se ovšem odpovídá dosti obtížně, neboť je formulován velmi vágně. Co znamená rychlé včlenění? Co je to pohlcení zahraničním kapitálem, respektive kde končí „příliv zahraničního kapitálu“ (který se většinou vítá) a začíná pohlcování (které je nepříjemné)? Nepřesná je i teze, že bychom pro unii byli jen přítěží. Faktem sice je, že dokud se nedostaneme na hospodářskou úroveň Rakouska či Švédska, budeme pro EU přítěží v tom slova smyslu, že budeme profitovat z rozpočtového přerozdělování, které je zakotveno v principech Evropské unie a maastrichtské smlouvy. Jenomže to není všechno: po našem případném přijetí budeme i perspektivním trhem, a navíc naše plné členství může posunout hranici nestability na východ od…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
