Mezi očekáváním a realitou
Rok po podpisu historické dohody mezi Izraelem a OOP se na nejtěžší rozhodnutí stále čeká
Arabsko-izraelský konflikt obecně a v užším smyslu konflikt palestinsko-izraelský lemují na jeho nelehké cestě k míru tři mezníky: izraelsko-egyptská mírová smlouva z roku 1977, madridská mírová konference z roku 1991 a z ní vyplývající jednání delegací Izraele, Sýrie, Libanonu, Jordánska a OOP ve Washingtonu a konečně podpis Prohlášení zásad mezi Izraelem a OOP, doprovázený jejich vzájemným uznáním. Slavnostní ceremoniál proběhl právě před rokem, 13. září 1993, rovněž ve Washingtonu.
Každý jen za sebe
Všechny tyto události mají společného jmenovatele: arabské země postupně přijaly izraelskou tezi, kterou v židovském státě tradičně zastává dnes vládnoucí Strana práce, že konflikt na Blízkém východě není primárně střetnutím odlišných kultur, náboženství či ideologií, nýbrž především sporem mezi státy. Dokud arabské země, podporované někdejším komunistickým blokem, předkládaly Izraeli - v jejich jazyce „sionistické entitě“ - ultimativní požadavky založené na třech „ne“ (ne jednání s Izraelem, ne míru s Izraelem, ne uznání Izraele), nebyla nejmenší naděje na řešení blízkovýchodní tragédie. Ani zhroucení komunistické Evropy neznamenalo zásadní zlom v tomto postoji. Ještě v roce 1991, při zahájení madridské konference, přistoupily arabské země k jednání s ostentativně proklamovanou jednotou, která učinila z následujících…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
