Masarykovo dědictví spočívá v poselství činu
Před sedmapadesáti lety zemřel prezident-osvoboditel
K politickým převratům v Čechách neodmyslitelně patří odstraňování symbolů minulé éry z veřejných prostranství a vztyčování symbolů nových. Tento rituál se začal odvíjet i po listopadu 1989 a doposud neskončil. Nyní již bez halasných projevů, ale s o to pozoruhodnější vytrvalostí přibývá zejména náměstí, ulic a pomníků, které nesou jméno či zobrazují postavu Tomáše Garrigua Masaryka. Na některá místa se první československý prezident vrací již potřetí, jiná jsou mu zasvěcována poprvé, aniž mají k jeho osobě konkrétní historický vztah. Zdá se, že patří ke ctižádosti každého druhého českého města či vesnice mít „svého TGM“.Na první pohled prozrazuje tento jev nevykořenitelný český sklon přihlašovat se vnějškovými gesty ke svým velkým - či jen mocným -osobnostem. Možná je však v této okázalé Masarykově adoraci skryto něco víc, co morálnímu odsudku kritika národní povahy uniká.
Mytický zakladatel
Prezident-osvoboditel byl odléván do bronzu a vpisován na nároží ulic již za svého života, což je v případě demokratického politika věc výjimečná, zejména pokud ještě setrvává v úřadě. Této pocty se kromě dikatátorů dostávalo mnohem spíše panovníkům, kteří vládli „z milosti boží“. Jejich význam pro budoucí časy byl tudíž v určitém smyslu zajištěn předem a nemusel se osvědčovat skutečnými schopnostmi. V této souvislosti se nabízí otázka, jestli se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
