Od euforie k analýze
Ruská armáda po padesáti letech opustila střední Evropu
Boris Jelcin v rozhovoru pro deník Trud prohlásil, že riziko rozpadu Ruska již pominulo, byť podobná možnost vyvolávala ještě před rokem vážné obavy. Napětí mezi radikálními demokraty v ruské vládě a daleko konzervativněji naladěnými elitami regionů sice polevilo, ale podle Jelcina se i dnes pouze „záplatují díry“ a „vztahy s regiony naléhavě potřebují strategii“. Svá zpola optimistická slova prezident adresoval ruské společnosti i světu v předvečer definitivního odchodu ruských vojsk z Pobaltí a z Německa. Chtěl tak naznačit, že odsun vojsk, vnímaný antidemokratickými silami v Rusku jako „potupný“, nevyvolá větší napětí či destabilizaci. Ve hře je však několik různých faktorů, které se často pomíjejí nebo definují zcela zkresleně.Odchod ruských vojsk z Evropy je dán vývojem po konci studené války. Rusko je dnes slabší (rozhodně však nikoli slabé), než býval SSSR, a není schopno ani ochotno plnit úlohu, kterou si Sovětský svaz uzurpoval. Jaké jsou příčiny změněných postojů Moskvy? Řečeno slovy Vladimira Lukina, bývalého velvyslance Ruska ve Spojených státech a nyní předsedy zahraničního výboru Státní dumy, důvody plynou z realističtější definice ruských zájmů: ty nevycházejí ze sfér vlivu, ale z potřeby zachovat bezpečnost. Podle Lukina Rusko jako „dvouregionální země“ (rozuměj euroasijsko-pacifická mocnost) s globálním faktorem (rozuměj jaderné zbraně) musí plnit jiné úlohy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
