Dobrodružství v zemi nikoho
Co nás čeká v šedé zóně mezi Evropskou unií a Ruskem
Když se spisovatel Jáchym Topol loni vrátil z dovolené, vyprávěl charakteristickou historku. Autobusem na lince Atény - Praha jela i australská studentka, která hodlala cestovat Evropou od východu na západ. Doma si zařídila a zaplatila všechna potřebná víza, a proto měla s sebou jen minimální částku na hotovosti. Ale ouha. Na makedonských hranicích po ní celníci požadovali za vízum další poplatek. Totéž se opakovalo na hranicích srbských, maďarských a slovenských. Tam již nebohé Australance došly peníze, a tak se na ni muselo složit osazenstvo autobusu. Zcela jiný obrázek skýtal Lanžhot: český a slovenský celník u stolku před úřadovnou ani nevstali od mariáše a autobusu jen zamávali. Tak tady začíná Evropa, pomysleli si všichni s úlevou.Citovaný příběh věrně kopíruje uvažování i argumentaci české vládní politiky: v Evropě jsme už tisíc let, vstup do Evropské unie (EU) až po roce 2000 je pro nás nepřijatelný a fakt, že zaujímáme první místo v řadě středoevropských čekatelů, je nezpochybnitelný. Ale opět ouha. Bylo by možné uvést řadu historek, které dokládají, že pro občany států EU začíná Evropa až za naší západní hranicí. Tyto příběhy by se točily kolem dvojích cen v hotelích, restauracích či kulturních zařízeních, týkaly by se taxislužby i zákonů, které diskriminují cizince, a vděčné téma by poskytlo také jednání naší byrokracie.Zde však spočívá jen jedna z příčin obavy,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
