Trumf pro vyděrače
Světem obchází strašidlo jaderného terorismu
Vlastnictví plutonia nebo vysoce obohaceného uranu odlišuje Izrael od Iráku či Indii od Íránu více než znalost technologie užití těchto jaderných materiálů, napsal před rokem The Economist. Varování předního britského listu dnes získává na naléhavosti. Nejde jenom o snahy Saddáma Husajna či vládců severní Koreje vyrobit vlastní plutonium. V posledních měsících začaly aritmetickou řadou narůstat odhalené pokusy o pašování jaderných látek na trase Rusko - Německo. Pomyslíme-li si, kolik případů mohlo zůstat neodhaleno, nelze se divit obavám Západu. Než však začneme propadat panice, je třeba střízlivě posoudit, jaké možnosti vlastně jaderní teroristé mají.
Jak sestrojit atomovou bombu
Chce-li si někdo sestrojit jadernou bombu, má k dispozici tři druhy štěpného materiálu: „vojenské“ plutonium, „civilní“ plutonium nebo vysoce obohacený uran. Prakticky všechny atomové zbraně v arzenálech velmocí obsahují vojenské plutonium, které produkují „vojenské“ či „rychlé“ reaktory. Jde o to, že rychlým procesem vzniká téměř čistý izotop plutonia 239 (239Pu), který je přímo použitelný pro výrobu bomby. Naproti tomu civilní reaktory - zejména v elektrárnách - pracují co možná nejpomaleji, aby uvolnily co nejvíce energie, a produkují izotopy 240Pu a 241Pu. S uranem je to složitější. Přírodní uran obsahuje 99,28 % izotopu 238U. Aby mohl být použit v reaktoru, musí být obohacen na 2 až 6 %…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
