Vysoké IQ nestačí
Gymnázium pro geniální děti hledá přístřeší
Dvacetiletý Filip Procházka z Prahy je příliš inteligentní. Už na základní škole nemusel dávat pozor, protože všechno uměl nazpaměť hned po prvním výkladu. Na druhém stupni ho okouzlily počítače, učitelé ale hodnotili jeho zájem důtkami (četl příručky pod lavicí). Jednou dostal i dvojku z chování, když ho učitelka přistihla, že se místo „korzování“ o velké přestávce skrývá ve skříni a studuje programovací jazyky. Na gymnáziu to bylo stejné: samé jedničky, počítačům rozuměl lépe než učitelka. Nakonec ho přestaly bavit i komputery. Kvůli matce ještě složil přijímací zkoušku na právnickou fakultu, ale docela ho potěšilo, že nebyl přijat. Dnes pracuje v polygrafickém podniku a o učení nechce ani slyšet.
Právo na vzdělání v praxi
Filip patří ke dvěma procentům populace, kterým při testech vychází IQ nad 130 bodů. Na škole takoví lidé často nejsou úspěšní, protože se tam neskonale otravují. Někdy zlobí učitele tak dlouho, až je přeřadí do zvláštní školy. Jejich rodiče se obvykle s neúspěchy těžko smiřují a tvrdí, že společnost jejich dětem „upírá právo na vzdělání“.První českou školu, kde se mohou kantoři zvlášť nadaným dětem individuálně věnovat a uspokojit nenasytný hlad po vědění, založila před rokem mezinárodní společnost MENSA. Mezi podmínky přijetí patří IQ nad 130, školné stálo v minulém roce deset tisíc korun. Osmileté gymnázium však nemělo budovu a tak své první tři třídy …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
