Těžké břemeno bílého muže
Co ukazuje rwandská apokalypsa
Potřebujeme humanitární obdobu koalice z války v Perském zálivu, prohlásil před americkým Kongresem expert na problémy uprchlíků Lionel Rosenblatt, poté co navštívil tábor rwandských běženců v zairské Gomě. Pravda, takové nasazení by podstatně zmírnilo útrapy konkrétních lidí, ale citovaný příměr má dva háčky. Za prvé: Na rozdíl od roku 1990 nevelí celé akci americká armáda, jak tomu u humanitárních podniků bývá. Za druhé: I kdyby přišla ke slovu vojenská síla, schopná oblast ovládnout a zpacifikovat, neměla by před očima - stejně jako v Perském zálivu - jasný cíl. Čeho se má vlastně dosáhnout? Sprovodit obrázky umírajících Rwanďanů z televizních obrazovek? Nakrmit tři milióny uprchlíků, aby z nich exiloví vládci doplnili armádu, která je opět vynese k moci? Přimět běžence k dobrovolnému návratu do vlasti, kde vládne jejich úhlavní nepřítel? Nebo snad potom vyhlásit svobodné volby, které by odstranily nyní vládnoucí menšinu a situaci by - zcela demokraticky - znovu obrátily? Tyto otázky jsou mnohem podstatnější než stesky na váhavost světa.
Koho vlastně podporovat
Rwandský exodus není absolutně největší v moderních dějinách, jak se někdy tvrdí, ale vzhledem k rozměrům země skutečně patří k nejkrutějším tragédiím světa. Týdeník Der Spiegel nedávno uveřejnil přehled nejmasovějších transferů obyvatel v posledních padesáti letech. První místo obsadilo dělení Britské Indie na Indii a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
