Varšava, půl století poté
„Cíle Polska a Německa jsou stejné, dělí je jen dějiny.“
Kromě přenosů z velkých sportovních klání či rockových festivalů existuje jen jediný druh programů, který v Evropě sledujeme všichni společně. Jsou to oslavy výročí našich krvavých válek a bitev. Nejvíce nás přitom spojuje asi vzrušení, které vyvolávají slzy v očích veterána na pozadí lesa bílých křížů, a vzájemné sliby, že je třeba udělat vše, aby tyto lidské životy nebyly obětovány nadarmo. Po červnových oslavách výročí vylodění spojenců v Normandii obrátí 1. srpna Evropa svůj pohled tentokrát na Polsko, kde se padesáté výročí vypuknutí Varšavského povstání stalo také příležitostí k dalšímu kroku na cestě polsko-německého smíření.
Povstání
Varšavské povstání v roce 1944 mělo osvobodit polské hlavní město od německé okupace. Z Londýna by se byl vrátil exilový kabinet a to mělo znemožnit, aby se moci ujala samozvaná komunistická vláda ustavená v Moskvě. Už druhý den po začátku bojů ve Varšavě vydal Stalin jednotkám východní fronty rozkaz, aby se zastavily na linii Visly. Zároveň letectvu západních spojenců, jež z italských a britských základen spěchalo povstalcům na pomoc, ba i jednotlivým letadlům poškozeným v boji, odepřel právo přistát na polských letištích obsazených Rudou armádou. Za situace, kdy se západní mocnosti stavěly tolerantně k východoevropským ambicím Sovětského svazu, to vše předem rozhodlo o porážce povstání.Německý boj s povstalci…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
