Potíže s Rodinem aneb Jak porcovati Francouze
Generální ředitel Národní galerie administrativně rozdělil sbírku francouzského umění
Kulturní instituce si čas od času stěžují na malý ohlas ve sdělovacích prostředcích. Pražská Národní galerie je v tomto ohledu výjimkou: stránky novin plní poslední dobou častěji, než je zdrávo. Její generální ředitel dr. Ladislav Daniel již několikrát dokázal odbornou veřejnost vyvést z míry. Naposledy se mu to podařilo 23. června letošního roku, když se naprosto neočekávaně rozhodl rozdělit proslulou sbírku francouzského umění NG v Praze na dvě části podle chronologie: na umění 19. a umění 20. století, což tisk komentoval pod titulky: Labutí píseň francouzské sbírky, Francouzské moderní umění je na roztrhání…
Unikátní zrod unikátní sbírky
Pražská sbírka moderního francouzského umění trpěla administativními zásahy od svého vzniku v roce 1923. Kuratorium Moderní galerie se až do června 1929, tedy šest let po zakoupení jádra sbírky státem, bránilo vystavení dvou monumentálních ženských aktů Pabla Picassa, slavného Autoportrétu Celníka Rousseaua i celé řady dalších menších kubistických pláten. Snad proto, aby tato díla nekazila vkus českého obecenstva; určitě však také z toho důvodu, že francouzský soubor jako celek představoval ve sbírkách Moderní galerie cizorodé těleso - šlo totiž o státní majetek, zapůjčený k vystavení nestátní instituci.Francouzská kolekce Národní galerie je jako celek unikátní nejen…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 15 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
