Pod znamením kříže
Politický život Václava Bendy
Václav Benda jako demokratický politik v éře televize má jeden závažný handicap. Sám ho vystihl v nedávném rozhovoru pro tisk: "Nejsem ani charismatická osobnost, ani vynikající táborový řečník, ani někdo, kdo by se líbil na televizní obrazovce tak, že by ženy po něm vzdychaly."Jeho vnější image (i předlistopadová minulost) je snad srovnatelný jen s Emanuelem Mandlerem - o něm ovšem slýcháme v posledních dvou letech jen potud, pokud se svou imaginární stranou zrovna vstupuje nebo vystupuje z ilegality. O to víc vynikne Bendova politická obratnost. Svou stranu, která se těší podpoře 0,5 - 2 % příznivců, přivedl podvakráte do parlamentu: v roce 1990 v koalici s lidovci a v roce 1992 s ODS. Sám přitom usedl do předsednictva FS a v roce 1992 do křesla předsedy Sněmovny lidu FS. Ovšem nejen schopnost udržet se v politice a zajistit straně daleko silnější pozici, než by odpovídalo potenciální voličské přízni, je třeba přiznat na Bendovo konto. Jeho pověstný antikomunismus, který občas nabývá forem až jakéhosi stihomamu, sehrál pozitivní roli v tehdejším československém Parlamentu. Benda inicioval první parlamentní lustrace, on a jeho straničtí kolegové prosazovali a podíleli se na přípravě celé řady restitučních norem a zákonů, jejichž účelem bylo vyrovnání se s minulostí. Dnes je vnímáme jako něco samozřejmého, ale bez tlaku a nasazení radikálů Bendova typu by v tehdejší politické atmosféře asi stěží prošly.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
