Jurský park českých intelektuálů
Ve jménu svědomí a pravdy proti diktatuře pragmatismu
Když bývalý ministr kultury Jindřich Kabát po své demisi kritizoval nedobré vztahy uvnitř vládní koalice, posteskl si, že politická atmosféra je dnes u nás příznivá pro energické, agresívní typy se sklonem k účelově pojatým řešením. Naopak role intelektuálů, kterým jde o skutečné hodnoty, se prý vytrácí. Není sice zrovna obvyklé, aby takové tvrzení figurovalo jako důvod v primárně politické kauze, exministr Kabát jím však připomněl náladu, kterou s ním sdílí nemalá část společnosti. Svědčí o tom i fakt, že čas od času se na stránkách novin setkáváme s úvahami, jejichž přímým či nepřímým námětem je postavení intelektuála v dnešní české společnosti. Nezřídka z nich zaznívají obavy a stížnosti, že údajně převládající „kult pragmatismu“ zastírá smysl pro důležité aspekty života. Mimo jiné nám prý schází schopnost sebereflexe a obecně není ani pociťována její naléhavá potřeba. Namísto důkladného zpytování minulých selhání a z nich plynoucích traumat, které by vedlo ke kýženému „vyrovnání“ s minulostí, proto nastupují údajně povrchní politická gesta, jako například lustrační zákon či tzv. protikomunistický zákon. Neschopnost oslovit širší veřejnost a prosadit se na „trhu idejí“ spolu s rozpadem stavovské solidarity (kterou se svého času vyznačovala disidentská komunita) se v takto vedených úvahách jeví jako závažné příznaky a zároveň důvody současné krize intelektuálů,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
