Zatím jen tři odstřelení ministři
Kam jsme došli po čtyřech letech školské reformy
Výzkum kalifornské Stanford University označil české školství za nejlepší na světě. Národní hrdost a pýchu nad takovou zprávou ovšem zeslabuje časové upřesnění: verdikt kalifornských vědců je z roku 1951 a týká se kvality našeho vzdělávacího systému ve třicátých letech.Dnes české školství ze všeho nejvíc připomíná černou skříňku. Stát investuje do vzdělání peníze vybrané na daních, aniž jsou jeho úředníci schopni předložit vzdělávací politiku. Byrokracie má ale štěstí. Daňový poplatník je zatím disciplinovaný a neptá se, proč je vzdělání v České republice třikrát méně dostupné než ve Švýcarsku a dvakrát méně než v Řecku. Pokud by se zeptal, dověděl by se nejspíš, že počet studijních míst nejde rozšířit, aby se současně nesnížila kvalita studia. Neexistují ale žádné nepochybné údaje, které by toto tvrzení potvrdily. Přívrženci a odpůrci současného systému tak mohou tvrdit cokoli - třeba že je stále nejlepší na světě, nebo že je naopak nejhorší.
Svoboda pro příští generace
„Před listopadem 89 byla situace na vysokých školách svým způsobem zrůdná, ale měla i své výhody,“ vzpomíná Libor Pátý, který v té době učil na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity. „Komunisté jmenovali děkany i docenty, určovali studijní plány. Poslouchali jsme se zaťatými zuby, ale nemuseli jsme aspoň sami rozhodovat.“ Napětí na vysokých školách vybuchlo v listopadu 1989 a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
