Zapomenuté umění
Pražská výstava: Mezery v historii 1890–1938
Tvorba německých a většiny židovských umělců v českých zemích - třebaže představuje rozsáhlou oblast umění - zůstávala dosud stranou zájmu české kunsthistorie a byla vlastně vytěsněna z našeho vědomí. Vinu na tom nese v nemalé míře představa českého národního umění, jak se utvářela od poloviny minulého století, přetrvávala za první republiky a byla petrifikována poválečnou konstrukcí kultury národní a lidové. Tento zjednodušený model, který postihoval donedávna i starší umění doby rudolfinské a barokní, vyvolal značně selektivní přístup zejména k umění 19. a 20.století. Z historie tohoto období tak byly vymazány celé národnostní skupiny - o to snadněji, že od druhé světové války tato kulturní společenství přestala u nás fakticky existovat. Jak zdůrazňuje v úvodu katalogu Hana Rousová, podílela se na této situaci i zjednodušená představa jednosměrného (tj. avantgardního) vývoje moderního umění, do níž dílo většiny z nich lze jen obtížně zařadit.Přes některé nedostatky - pochopitelné při zpracování tak rozsáhlé oblasti, zahrnující několik uměleckých generací a stovky jmen (na výstavě je zastoupen pouze výběr 6O německých, 33 židovských a 22 českých umělců, naznačujících kontext českého umění) - poskytuje výstava poprvé celkový obraz německého a židovského moderního umění u nás a otevírá řadu nových pohledů - jak na umělecké dění v českých zemích, tak na české umění samotné.
Umění bez…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
