Rusko v roli mouřenína
Ruská účast v Bosně vyhovuje Srbům i Západu
List Moskovskij Komsomolec nedávno zveřejnil příznačnou historku. Matka jednoho ze zabitých ruských vojáků vnikla do televizního studia, kde se právě chystal vystoupit ministr obrany Gračov. Nešťastná žena si v krabici přinesla hlavu svého mrtvého syna a před kamerami se ji pokusila ministrovi předat. Pavel Gračov zareagoval jako frontový voják: nejprve chtěl okamžitě odejít, ale po krátké poradě s generály, kteří čekali v zákulisí, se rozšafně rozhodl setrvat až do konce natáčení.Tento příběh vypovídá to nejpodstatnější o rozdílech mezi Ruskem a Západem, co se týče vztahu k nasazení armády. Kdyby se jakýkoliv ministr jakéhokoliv západního státu zachoval jako Pavel Gračov, okamžitě by doúřadoval. Jednotliví padlí, zranění či zajatí vojáci zaplňují titulní stránky domácího tisku a nikdo si tyto ztráty nedovolí bagatelizovat. Síla veřejného mínění je dnes téměř všemocná, ale zároveň rozporuplná: lidé po svých vůdcích žádají rozhodnost, tvrdost a hájení zásad, ale sami pro to nejsou ochotni riskovat. K čemu vlastně platí daně? V Rusku je všechno jinak, jak dokládá citovaný výstup ministra Gračova. Tento základní rozdíl je třeba mít na paměti, když se hovoří o východisku z války v Bosně a Hercegovině.
Válka má svou vlastní logiku
V pátek postavila Severoatlantická aliance bosenské Srby před zatím nejtvrdší ultimátum. Jejich jednotky musí do půlnoci ze soboty na neděli opustit…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
