Svět obrazovky nabízí emoce i politickou moc
Teledemokracie nám zatím nehrozí
Není nic snadnějšího než nadávat na televizi nebo moralizovat nad jejím zhoubným vlivem. Dělá to alespoň čas od času asi každý. Současné, někdy až zjitřené diskuse o počtu kanálů naší veřejnoprávní televize jsou sice vedeny z hlediska jejího celospolečenského významu, přínosu pro kulturu, vzdělanost apod., vlastní naléhavost této problematiky ovšem leží jinde.
Iluze aktivity
Televize netvoří jen neodmyslitelnou součást lidského života, ona lidem přímo poskytuje život, emocionalitu, pocit účasti na dění. Čím více však naplňuje individuální životy, tím více je činí prázdnými. A naopak - čím prázdnější jsou, tím více budou vyplněny televizním prožíváním. Jakkoli nadsazená je tato úměra, všichni ji tak či onak pociťují. Většinou projevují nespokojenost se svým náhradním diváckým životem tak, že kritizují pořady, tvrdí, že se na „to“ nedá koukat apod. V takzvaně lepší společnosti, to jest u těch, kteří mají schopnost reflexe, zase panuje určitý pocit studu a potřeba kdekoho, včetně sebe, ujišťovat, že se na televizi vlastně nedívají, nebo se za zhlédnutí seriálu složitě omlouvat.Technický vývoj ovšem umožňuje na tuto nespokojenost s diváckým životem reagovat, i když ji v konečném důsledku spíše prohlubuje. Televize vychází vstříc jednomu ze základních rysů moderního života - specializaci. Ve vyspělých zemích vznikají desítky televizních stanic, které se specializují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
