Scestí, nebo rozcestí
Česká památková péče. Pokus o nový pohled.
Nové politické, hospodářské i majetkoprávní poměry si vynucují nový pohled i na památkovou péči, kterou už není možno chápat jen jako ochranu památkového bohatství. Nejnaléhavěji se to projevuje při využívání historických objektů, jejich opravách a rekonstrukcích.
Jako dřív už jen výjimečně
Dosavadní odborný přístup k historickému objektu byl u nás často akademizující a úkol památkové péče býval mnohdy chápán jako příkladné cvičení v archeologicko-historicko-uměleckých disciplínách. Výsledek býval někdy na pohled impozantní, ale zakázky na státem vysoce dotované rekonstrukce objektů budou dnes přicházet na stůl památkových ústavů zcela jistě už jen zřídka. Uvažme totiž, jak enormní prostředky a úsilí bývaly takto vyplýtvány: např. na až příliš historizující obnovu fasády domu U kamenného zvonu v Praze nebo při kdysi proslavené přestavbě části náměstí v Novém Městě nad Metují zpět do renesančního roucha. Obě uvedené, ale také řada dalších podobných akcí byly provedeny par excellence, takřka jako kuriozity. Bylo jich však zapotřebí? Vždyť dramaticky a za cenu neúměrných nákladů proměnily vžitou scenérii městského prostředí, zatímco řada jiných, také důležitých a užitečných historických objektů chátrala, protože příděl peněz byl již vyčerpán.Radikálně odbočit od přežívající doktríny a praxe neznamená odmítnout všechno hodnotné a zavrhnout některé výjimečné výsledky památkové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
