Když neví, co je zeměkoule, udělám ji
Romaně Všetičkové stačila k nechtěné slávě maličkost: přestup z jedné školy do druhé. Třináctiletá nevidomá dívenka totiž ze speciálního internátu v Brně odešla na běžnou venkovskou osmiletku. Od té doby se do severomoravského Plumlova sjíždějí lidé z širokého okolí, což Romaninu třídní učitelku Janu Kellerovou velmi rozhořčuje: „Stojí tady a koukají na ni jako na něco exotického. To je přece nesmysl.""Učitelky z Plumlova jsou hvězdy,“ říká paní Všetičková, matka Romany. „Když jsem za nimi v prosinci 1991 přišla, nevěděly o integraci nevidomých vůbec nic a práci tohoto druhu si vůbec nedokázaly představit. Dnes ovládají slepecké písmo a všechno jde naprosto hladce. Žádný problém pro nás není nepřekonatelný.“
Stojí za to riskovat
Před třemi lety byla paní Všetičková v koncích. Svoji dceru sice vozila z internátu každý víkend domů, ale pětidenní odloučení snášeli všichni velmi těžce. Romana byla často nemocná a propadala velkým návalům smutku. „Jezdit s ní denně bylo nemyslitelné,“ říká matka. „Z Brna do Ohrozimi, kde bydlíme, je to šedesát kilometrů.“ Tehdy se rozhodla, že udělá radikální řez. Věděla, že u nás je už několik nevidomých dětí integrováno do běžných základních škol, spojila se s jejich rodiči a zkusila štěstí v pár kilometrů vzdáleném Plumlově. Učitelé měli obavy, ale matka vzala s sebou Romanu a rodiče nevidomého chlapce, který už v té době chodil do normální školy v Olomouci. "Vysvětlili jsme jim…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
