Kdo jsme a co chceme
Z historie a současnosti německého antiamerikanismu
Německá otázka je hloupá otázka. Kdokoli ji klade, kdokoli se pokouší přijít na to, co vůbec znamená být Němcem, nezíská odpovědi, nýbrž rozkazy k pochodu. Tak začíná německý spisovatel Maxim Biller svou recenzi knihy „Opačné světy“ („Verkehrte Welten“) jiného německého spisovatele Dana Dinera (týdeník Der Spiegel, 3/94). Hodnocené dílo pojednává o historii antiamerikanismu v Německu, ale celá věc má - zejména v Billerově interpretaci - mnohem širší souvislosti. Recenzentovi jde hlavně o věčné hledání protivníka, „zprvu v hlavě a nakonec zpravidla i na mapě generálního štábu“. Znepokojuje ho definice německého národa pouze na základě odmítání národů neněmeckých.„Říká se, že Francouzi jsou povrchní a dekadentní, a proto my máme být vřelí a původní,“ píše Biller. „Říká se, že Britové jsou pragmatičtí, a proto my máme být idealističtí. Říká se, že Židé jsou analytičtí a neusedlí, a proto my se máme vázat na půdu. Říká se, že Západ je pro osvícenství - ale my ne.“ Jak ovšem autor dodává, dříve než prolévat slzy nad tím, že Němci - jako průkopníci „zvláštní cesty“ - se po sjednocení opět nacházejí na pochodu, je třeba střízlivě uvažovat: proč se vlastně projevovali tak zmateně a ztraceně, kdykoli měli stanovit svůj národní charakter? Jinými slovy: jak to, že Němci dodnes nevědí, kdo a jací jsou? Právě na tyto otázky nepřímo odpovídá Dinerova kniha - tím, že Němce staví do světla vztahu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
