Největší český frajer na vylhávání situací
Bohumil Hrabal se 28.března dožívá osmdesáti let
Na tom, že Bohumil Hrabal je velkou postavou české literatury, se nejspíš shodne většina z těch, kteří od něho něco četli. Mnohem méně se už čtenáři shodnou, která díla myslí; viz „sestřihávání“ Hlučné samoty a Něžného barbara do kompromisnických, konvenčnějších, tudíž pro někoho přijatelnějších Klubů poezie.Hrabal tak dlouho vyhovoval rozdílným, až neslučitelným představám a požadavkům, až došlo k tomu, že povědomí o něm a jeho vnější úspěch vlastně popíraly podstatu toho autorského typu, kterým ve svých vrcholných dílech je.
Mnoho Hrabalů
Kritik Jan Lopatka už před bezmála třiceti lety rozebíral posuny, k nimž došlo v publikovaných Hrabalových prózách oproti jeho rukopisům; podle Lopatky mají tyto posuny za následek, že nové varianty jsou „jen jakousi běžně literárně přijatelnou informací o textech původních“. Příčiny soustavných úprav prvních verzí byly dvě: snaha editorů a nakladatelů učinit autora čtenářsky „přijatelnějšího“ a politická cenzura. Sebrané spisy Bohumila Hrabala, které od roku 1991 vydává Pražská imaginace (dosud vyšlo sedm ze šestnácti plánovaných svazků), uzavírají paradoxní kruh autorovy proslulosti a nepřímo potvrzují oprávněnost Lopatkova tvrzení: jsou totiž připravovány podle původních strojopisů.Jiná věc je, že si autor všechnu tu manipulaci nechal líbit. Sám sebe charakterizoval i tak, že je hravě schopen naslouchat a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
