Svět ticha a klidu
O hranicích mezi nenáročnými zvukovými plochami a hudbou, která má budoucnost
Poslední dobou je možné nejen v hudebních časopisech, ale i v různých tiskovinách o životním stylu a v dalších masmédiích číst nebo poslouchat zmínky o hudbě ticha, olympském klidu, časové smyčce, stojatých vodách. Všechny ty výrazy se snaží evokovat náladu hudby, která bývá obyčejněji nazývána relaxační, meditativní, ambientní, někdy i esoterická. Nezřídka se to vše zastřešuje poněkud vágním pojmem new age music. Je třeba si ujasnit pojmy a říct, co k čemu slouží.
Kvůli klidu tu new age music být nemusí
Ve světě se pojmem new age music rozumí především hudba pro snadný, uklidňující poslech (new age music může vznikat i jako programová kulisa pro různá prostředí). Takový druh muziky je u nás zatím na pokraji zájmu: čeští interpreti klidné hudby vyšli z dost odlišných východisek a od začátku byli v kontaktu s jiným typem posluchače. „Klasická“, tedy nejrozšířenější, v západním světě od 70.let intenzívně produkovaná new age music se většinou nijak netrápí s tvůrčí originalitou; tíhne k jakémusi programovému eklekticismu. Vzhledem k jejímu zaměření, nikoli výjimečně pragmatickému - ryze konzumentskému, je to logické. Tím ovšem narážíme na klíčovou otázku, spojenou s charakterem takové hudby: převládá-li tu mimoumělecká funkce nad estetickou, může ještě tahle hudba podléhat hodnocení, jaké jsme zvyklí uplatňovat nejen na hudbu, ale na jakoukoli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
