Osudný den poustevníka Františka D.
Sedmého srpna se paní Marie Hajdová vracela ze své samoobsluhy domů. Když zamykala dveře, objevil se proti ní muž ve vojenském plášti a bagančatech. Měl dlouhé vousy a ona jej v první chvíli považovala za trampa, kterých je ve vesničce Hovězí u Vsetína v době prázdnin spousta. „Zeptal se mě, proč nemáme otevřeno. Než jsem mu stačila říct, ať si jde nakoupit do sousední večerky, rozkopl skleněné dveře.“ Vedoucí prodejny, který uvnitř dokončoval inventuru, okamžitě výtržníka chytil a přivolal policii. Jedenačtyřicetiletý František Dumbaj se během výslechu dověděl, že zaniklo Československo a že v zemi už nevládne komunismus. Překvapilo ho to. Do jeho úkrytu v horách na moravsko-slovenském pomezí, kde žil jako poustevník zcela sám víc než čtyři roky, tyto zprávy nepronikly.
Spokojenost nám není dána
K tomu, že odejde do hor, se František odhodlal jen pár měsíců před „převratem“. Na jeho rozhodnutí měl prý zčásti vliv i zážitek z vězení v Leopoldově, kde strávil sedm let za „nelegální pokus o přechod hranic“. Především však nemohl odolat jakési nevysvětlitelné síle, která se ho zničehonic zmocnila. „Volaly mě hory. Bylo mi řečeno jdi, tak jsem se sebral a šel,“ vysvětluje.Svůj nový domov si František zařídil v jeskyni kdesi pod hřebenem kopce Ztracenec, v pohoří Javorníku. Živil se bramborami a lesními plody, občas i konzervami, které ukradl v opuštěných rekreačních chatách. Kalendář žádný neměl, ale dny prý pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
