Tomáš Brídl: Turistika
(povídka z cyklu Tři Američani v Praze)
Ty dva český kluky jsme potkali v nějakým baru, koupili nám pití nebo my jsme jim koupily pití, nejsem si moc jistá, protože jsme pily dost už při večeři, co jsme si daly v jedný hezký malý restauraci někde na tý straně řeky, kde je Hrad, objednaly jsme si láhev vína, která nebyla normální láhev jako v Americe, ale byla to pořádně velká láhev, skoro jako džbán, a my tomu číšníkovi prostě nemohly vysvětlit, že chceme normální, protože on mluvil jenom německy a asi česky, což jsme vůbec nezkoušely, a němčina Wendy byla dobrá tak akorát na to dostat se na nádraží, i když pořád tvrdila, jak je dobrá a že byla jednou v létě na výměně ve Švýcarsku nebo ve Švédsku, takže jsme si obě myslely, že by mohla mluvit líp. Ale vypily jsme celou láhev, my tři, a pak nám nějaký Italové poslali panáky něčeho, co mělo být typicky český. Číšník tomu říkal „bitterova“ nebo tak nějak, a to jsme vypily taky. Chutnalo to jako ovocný koláč s rumem, co dělávala teta a máma mi ho zakazovala jíst, že budu ještě tlustší, tak se ten koláč válel po kuchyni ještě pár měsíců po vánocích, ale ty Italové přišli k nám a chtěli s náma někam jít a Líza se s nima bavila a oni s náma vyšli ven, že někam půjdem, ale pak vyběhl číšník a chtěl po nich zaplatit a v tom zmatku, kdy se číšník hádal německy a Italové italsky, Wendy a já jsme vzaly Lízu za roh a nalezly do taxíku, z čehož Líza šílela, protože se jí ty Italové líbili.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
