Tudjmanův boj
V Chorvatsku se opět střílí
Třináct měsíců bylo na chorvatských bojištích dodržováno příměří, podepsané v prosinci 1991 v tehdy poklidném Sarajevu. V březnu a dubnu 1992 byly do válkou postižených oblastí vyslány modré helmy OSN. Měly zajistit dodržování příměří, vytvořit podmínky pro návrat uprchlíků, uvolnit dopravní komunikace, obnovit infrastrukturu (zejména energetickou síť) a především celou oblast demilitarizovat, aniž by při tom všem směli použít násilí. Území, dobyté srbskou armádou, bylo rozděleno na takzvaná růžová pásma a pásma UNPA, nazývaná též modrá. Ta první, před válkou osídlená převážně Chorvaty, měla být ihned navrácena do rukou chorvatské policie, jen chorvatská armáda na ně zatím neměla mít přístup. Modrá pásma UNPA, ve kterých měli Srbové i před válkou většinu, měla zatím zůstat v srbských rukou, dokud se pro ně nenajde „politické řešení“, přičemž se stále znovu zdůrazňovalo, že i tato pásma jsou součástí Chorvatska jako státu s mezinárodně uznanými hranicemi. Ve skutečnosti síly OSN přišly, viděly a - neudělaly nic, neboť i pro otevření jedné jediné silnice by musely použít násilí, k čemuž však neměli mandát Rady bezpečnosti. Přítomnost modrých helem tak jenom zakonzervovala výsledky srbského postupu. Nevrátil se ani jeden uprchlík, pro města poblíž fronty se musely vymýšlet alternativní zdroje energie, růžová pásma zůstala pevně v srbských rukou a území Chorvatska bylo na dvou místech prakticky přeštípnuté: u…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
