Harírího efekt
Libanon se probírá z občanské války
Od loňského října je poprvé v historii Libanonu přikládána v politickém životě země větší důležitost úloze muslimského premiéra než prezidenta, tradičně voleného z řad maronitských křesťanů. Do čela vlády byl jmenován Rafík Harírí, v Libanonu narozený saúdský multimilionář, který to z chudého přistěhovalce dotáhl na jednoho z nejbohatších mužů světa, a v Libanoncích se probudil nový optimismus. Otázkou je, zda Harírí dokáže zmobilizovat zdroje na rekonstrukci země poničené patnáctiletou občanskou válkou a přivést ji k někdejší prosperitě.
Zpátky do šedesátých let
V Bejrútu koluje příznačný vtip. Rafík Harírí hladí Aladínovu lampu, objeví se džin a ptá se: „Co si přejete, můj pane? Vaše přání je mým rozkazem .“ - „Nic, ale můžu udělat něco já pro tebe?“ V souvislosti s rekordním vzestupem libanonské libry (z poměru 3.000:1 vůči dolaru na 1.850:1) bejrútští bankéři hovoří o „Harírího efektu“. Libanonci mu zkrátka věří. Po dlouhé době se na politické scéně vyskytl někdo, o kom je slyšet jen chvála. Poukazuje se na jeho mimořádné schopnosti, na pohádkové bohatství, v kterém je spatřována záruka, že se Harírí nebude obohacovat na úkor státu. Nový premiér tvrdí, že Libanon se postaví do šesti měsíců na vlastní nohy, do dvou let se stane Švýcarskem Blízkého východu, jakým byl v šedesátých letech.Harírí musí navazovat tam, kde skončili jeho předchůdci. V zahraniční politice je hlavním bodem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
