… a o čem by se jednalo?
Stalo se, co sotva kdo považoval za možné: Izrael a OOP se navzájem uznávají jako partneři pro dialog a uzavřely mezi sebou dohodu, jež má vést po tříletém přechodném období k definitivnímu míru.Jestliže navzdory vší skepsi dnes vládne i v tak choulostivém a krvavém problému naděje na mír, pak se ptám, proč v sudetoněmecko-českém případě nic nepokročilo? Jaké bariéry je třeba překonat pro dosažení skutečného a trvalého míru mezi Čechy a Němci?
Nejde o hranice
Neexistuje tu otázka hranic - jako je tomu mezi Izraelci a Palestinci. Změnu hranic nepožaduje žádné odpovědné sudetoněmecké vedení, natožpak německý stát. Hovoří-li sudetští Němci o právu na vlast a na návrat, mají tím na mysli individuální práva, nikoliv kolektivní právo národnostní skupiny. To vyplývá i z knihy profesora Felixe Ermacory, jejíž velmi věcnou analýzu poskytla Andrea Baršová (Respekt 36/93). A už zde se musí rozlišovat mezi principiálním a prakticky uskutečnitelným.Principiálně se žádný sudetský Němec nemůže zříci práva na vlast a na návrat. Uznal by tím totiž platnost dekretů o vyhnání. Z praktického hlediska však říkám, že toto právo na vlast by nebylo využito ani z jednoho procenta, neboť pro každého by to znamenalo sociální sestup a návrat do ciziny. Právo na vlast a na návrat zmizí tím, že bude uznáno (nesedíme v táborech jako Palestinci a své staré…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
