Jsme imunní vůči populismu?
V čem se můžeme poučit z vítězství polských postkomunistů
Anglicky bez učení, zhubnout bez hladovění, transformace bez odříkání, to jsou slogany, které ve střední a východní Evropě prodávají jazykové učebnice, farmaceutické přípravky i voličské preference. Minulý týden doložily účinnost populistických receptů polské parlamentní volby, v nichž jednoznačně zvítězili postkomunisté. Přitom polská sprcha následovala necelý rok po Litvě a politické strany do té či oné míry spjaté se „starými pořádky“ dnes vládnou v Bělorusku, na Ukrajině, v Bulharsku, Albánii, Rumunsku i v republikách bývalé Jugoslávie.Tento neradostný obraz vyvolává pochopitelné znepokojení a řadu otázek. Jak vysvětlit, že právě v Polsku - zemi, která před třinácti lety ukázala ostatním cestu z komunistického marasmu - zvítězili v regulérních volbách pohrobci generála Jaruzelského? Jde snad o obecnou zákonitost postkomunistického světa? A především: je naše republika proti této „nákaze“ imunní?
Solidarita nedala smysl lidskému utrpení
Nejprve k samotnému Polsku. Řečeno marx-leninským výrazivem, v této zemi neproběhla skutečná revoluce: v letech 1980–81 byla Solidarita revolučním hnutím bez revolučních následků, po roce 1989 nebyly revoluční změny provázeny revolučním hnutím. V neděli 19.září Solidarita hanebně prohrála proto, že nedokázala dát smysl lidskému utrpení. Nevysvětlila lidem, proč je dnes potřebné odříkání. Toho se však nedalo dosáhnout…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
