Bez nároků a restitucí
V Polsku se o německých požadavcích nemluví
V polském tisku by čtenář marně hledal články na téma deportace Němců po druhé světové válce. Částečně to snad může ospravedlnit fakt, že vzpomínky na válku jsou v Polsku stále velmi živé, každá rodina v ní ztratila alespoň jednoho člena a dvě třetiny Poláků musely v jejím důsledku opustit domov. Sotva se tedy najde někdo, kdo by se chtěl vystavit útokům veřejného mínění a psát o utrpení druhé strany. V Polsku se má za to, že poselství polské biskupské konference k německému národu „Odpouštíme a prosíme o odpuštění“ z roku 1965 symbolicky a také definitivně uzavírá morální účtování ve věci tragických dějin obou národů za druhé světové války.
Halas kolem hranic
Německá území na východ od Odry a Nisy získalo Polsko po druhé světové válce jako náhradu za východní území zabrané Sovětským svazem. Díky tomu se Polsko jednak zmenšilo jen o pětinu, jednak mělo „volné místo“ pro přibližně 5 miliónů vystěhovalců z bývalých východních území. Toto „volné místo“ vzniklo panickým útěkem německého obyvatelstva před blížící se Rudou armádou v zimě 1945. Těm, kdo přežili chaotickou evakuaci prováděnou za dvaceti až třicetistupňových mrazů, polské orgány už nikdy nedovolily vrátit se do svých domovů. Z původních asi 8 miliónů Němců, kteří obývali území přiřčená Polsku, byly zbývající 2,3 miliónu vyvezeny v letech 1946–47 v důsledku rozhodnutí přijatých na postupimské konferenci.Protože…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
