Na ruku Borisi Jelcinovi
Praha a Bratislava podepsaly smlouvy s Ruskem
Při četbě textu právě podepsané česko-ruské smlouvy o přátelství a spolupráci hned zkraje upoutá pátý odstavec preambule: „…považujíce územní celistvost a neporušitelnost hranic za neoddělitelnou součást nového mírového uspořádání v Evropě.“ Stejnou pasáž totiž obsahovala loňská smlouva československo-ruská a ještě o rok dříve návrh smlouvy československo-sovětské. Oba naposled zmíněné dokumenty neobstály v závodě s časem, čímž samy zpochybnily argumentaci „územní celistvostí“.Ale nejde jen o minulost. Vývoj v Rusku je nevypočitatelný: nemálo „silných mužů“ v Moskvě s podporou nemalé části veřejnosti hovoří o obnově Sovětského svazu, naproti tomu prosperující části Ruska usilují o čím dál větší suverenitu. Zdaleka není jasné, zda územní celistvost Ruska v dnešní podobě nedozná změn - ať už uvnitř, nebo navenek. I proto není česko-ruská smlouva dokumentem „na věčné časy“. Všechny nedostatky a kompromisy, které jí lze vyčítat, ztrácejí na významu ve srovnání s riziky, jež nemůžeme bezprostředně ovlivnit. Přesto je nezbytné tato rizika analyzovat a počítat s nimi.
Licitace o NATO
Jak řekl Václav Havel, nynější smlouva znamená po některých úpravách v podstatě sukcesi loňské dohody. V čem tedy ony úpravy spočívají? Nejnápadnější změnou je vypuštění Článku 5 loňského dokumentu, jehož ponechání ve slovensko-ruské smlouvě vzbudilo rozruch nejen v Bratislavě: "Smluvní strany…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
