Nesplacený dluh
V prosinci 1989 přišel do nakladatelství Odeon muž v brýlích, zvaných lennonky, na zádech měl batoh a v něm tři černé pytle. Před redaktorkou Anitou Pelánovou z nich vytahoval to, na čem už třetí rok intenzívně pracoval - sborník Šedesát dva výtvarníků z Čech a Moravy narozených v letech 1950–1967. Chtěl ho vydat. Pořád ho chce vydat. Nedaří se to.
Potřeba komunikace
„Mě a přítele Petra Poubu zajímali lidé na okraji, kteří žili ve vnitřní emigraci vůči svazovému výtvarnému životu, ale nejen vůči němu. Nejprve jsme začali fotografovat práce svých známých. Pak se okruh začal rozšiřovat,“ vysvětluje prapůvodní motiv počínání Jiří Luhan (nar.1957), výtvarný autodidakt, v roce 1986, kdy s dokumentováním začali, noční hlídač v Národním muzeu v Praze. V úvodu sborníku vysvětlili Luhan s Poubou (1959) svoji metodu: „Tato dokumentace vznikala v době, kdy se začaly hýbat ledy, z vnitřní potřeby komunikace, s důrazem na vizuální informaci. Není to vyčerpávající přehled, ale průřez, zahrnující pouze zástupce různých okruhů a skupin. Jejich výběr byl proveden intuitivním způsobem. Proto jsou zde vedle osobností známých a průrazných (případně tvrdohlavých) nebo extravagantních i ti méně známí, solitéři, různě nejasní, skrytí a podobně.“ Vybrali si například autodidakta, víc astrologa než výtvarníka Pavla Turnovského (1950), který sborník, řazený podle věku autorů, otevírá; nebo naopak uznávaného malíře Stanislava Judla (1951–1989), člena volného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
