Evropa v ulitě
Na Bosnu nelze použít recepty studené války
Zkusme si představit následující situaci: je jaro 1919 a Němci žijící v našem pohraničí na protest proti vzniku Československa - a ovšem s vydatnou pomocí i zbrojními dodávkami z Německa a Rakouska - vojensky obsadí a etnicky vyčistí Sudety. Svůj postup však nezastaví. Probojují se až k Praze, která se tak tak drží v obklíčení. Protože československá armáda se ještě nestačila zformovat, Češi se za pomoci národní gardy brání v několika enklávách, například na Táborsku, Královéhradecku, Hané a Valašsku.Po čase se poměry dále zkomplikují: jednotky slovenských Maďarů, kteří byli na základě rakousko-maďarského sporu o Burgenland zprvu považováni za spojence Čechů a Slováků, vyrazí po dohodě mezi Vídní a Budapeští na sever. Vzhledem k silné materiální podpoře zpoza Dunaje postupují poměrně hladce a jsou zadrženy až zhruba na čáře Bratislava - Trenčín - Banská Bystrica - Prešov. A aby to bylo ještě složitější, i za touto linií se drží několik maďarských ostrovů, například Žilina či Martin.Právě založená Společnost národů se ale zachová svérázně: ačkoliv uznala Československou republiku jako suverénní a demokratický stát, vyzývá „všechny tři strany konfliktu“ ke smíru. A aby nebyla nařčena z bezzubosti, nejprve uvalí zbrojní embargo na celé území bývalé habsburské monarchie a později vyšle mírové sbory, jež však nemají mandát k zásahu a pouze provázejí humanitární konvoje na trase Gdaňsk - Ostrava -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
