Bezbolestné myšlení
Nad románem Milana Kundery Nesmrtelnost
„Když jsem v prosinci 1982 dopsal Nesnesitelnou lehkost bytí, měl jsem silný pocit, že se něco definitivně uzavřelo: že se k látce ze současné české historie už nikdy nevrátím,“ napsal Milan Kundera do poznámky k svému následujícímu románu Nesmrtelnost, který začal psát v létě 1987 a dopsal v prosinci 1988 (v Reykjavíku). Nesmrtelnost poprvé vyšla v Paříži, u Gallimarda, v lednu 1990. V červenci 1993 ji v češtině vydalo brněnské nakladatelství Atlantis.Nesmrtelnost je, co do míry zastoupení českých reálií, skutečně jiná. - Je takřka výhradně francouzská, a v tomto smyslu představuje novum v Kunderově tvorbě. Jde ale o to, nakolik je Nesmrtelnost novum ve věcech podstatnějších než jsou románové reálie, totiž v poetickém i noetickém slova smyslu, který by, myslím si, u románu měl stárnout pomaleji, měl by o autorově světě říkat něco podstatnějšího než třeba to, jestli se v něm po ulicích jezdí kočárem, pragovkou nebo mercedesem s automatickou převodovkou, nebo jestli se odehrává v Paříži, Praze či kdesi na opačném konci světa. Nesmrtelnost je román, který vlastně umožňuje číst a interpretovat Kunderu „čistěji“, nezaujatěji, než jeho předchozí knihy, protože o věrohodnost Kunderou zobrazovaných reálií se vedly tuhé spory. Nezaujatější přístup umožňují i radikálně změněné poměry, do nichž tu Nesmrtelnost - oproti těm předchozím jeho knihám, jež byly nejprve vydány v zahraničí - přichází.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
