Alternativní školství není podvod ani zázrak
Revoluční názory na změny v našem školství vycházejí z požadavků redukce obsahu učiva a zavedení nových liberálních metod výuky. Větší důraz má být položen na zájmy a schopnosti dítěte, místo objektivně měřitelných výsledků se stává nejdůležitější věcí subjektivní stránka výuky (pocit pohody u dítěte, rodičů i učitele). Pro souhrn všech těchto u nás netradičních postupů se vžil pojem alternativní škola. Své naděje k němu upjalo mnoho rodičů i značná část odborné veřejnosti. Ačkoliv chyběla důkladná znalost fungování projektu v praxi (nebo snad právě proto), stalo se u nás alternativní vyučování takřka přes noc obdivovaným vzorem, všespasitelným a univerzálním lékem na neduhy českého školství. A protože alternativní metody mohou daleko snáze uplatňovat nově vznikající soukromé školy než školy státní, logickým a nešťastným důsledkem je černobílé schéma: hluboký despekt pro státní školy s tradičním systémem výuky a nekritický obdiv a nadšení pro školy soukromé hlásící se k alternativní výuce.
Základní omyl
Tento přístup, viditelný zvláště v médiích (včetně Učitelských novin), prokázal ovšem alternativnímu školství medvědí službu. Mezi pracovníky státních a soukromých škol vznikla bariéra a zastánci i odpůrci alternativní výuky rozšířili mezi rodičovskou veřejností falešné představy o tom, co je skutečným obsahem pojmu alternativní. Výsledkem jsou - po několika prvních letech fungování - vážné spory a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
