Právo zůstat nezaměstnaný
Velká Británie a „sociální kapitola“ Maastrichtu
O takzvané sociální kapitole maastrichtské dohody byly v Británii za posledního půl druhého roku popsány hektary papíru a spor o ni nedávno téměř smetl vládu Johna Majora. Přesto jeden průzkum veřejného mínění za druhým ukazují, že pro většinu britských voličů je to pojem stejně nejasný jako termíny z jaderné fyziky. I v těch vrstvách obyvatelstva, které se blíže zajímají o politické dění, se vědomosti o sociální kapitole většinou omezují na základní ideologické samoznaky:Je to buď (a) „charta nezaměstnanosti, která by nenapravitelně poškodila konkurenceschopnost britského průmyslu“ (John Major) - nebo (b) „pouhé mírné rozšíření kompetence Evropského společenství v takových oblastech, jako je zdraví, bezpečnost práce a pracovní podmínky zaměstnanců“ (John Smith). A pokud platí tato druhá definice šéfa labouristů, vyplývá z toho ©: neochota konzervativní vlády přijmout sociální kapitolu „demonstruje, že konzervativci nejsou schopni a ochotni zajistit britským dělníkům ani takové podmínky, jakým se těší dělníci v Řecku a Portugalsku“ (Paddy Ashdown, šéf liberálních demokratů).
Vláda hájí výjimku
Skutečnost je jako obvykle složitější. Sociální kapitola unifikuje a převádí do pravomoci Evropského společenství takové oblasti, jako jsou pracovní podmínky a účast dělníků na rozhodování podniku, určuje minimální mzdy, maximální počet pracovních hodin a podobně. Na jejím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
