Nový kalifát
V Iráku a v Paříži se otvírá pohled do budoucna
Nezdar muslimů ve snaze vyrovnat politický a hospodářský náskok demokracií zmátl 19. a 20. století. Přitom tito lidé měli za sebou skvělé úspěchy svých raných dějin, později mnozí z nich prokázali značné dovednosti ve vědách i umění a od počátku 20.století jejich země ovládaly většinu hlavního energetického zdroje průmyslového světa. Zdálo se, že jediné, co postrádají, aby se zorganizovali v soudržnou mocnost, je správná kombinace okolností. Přesnost této analýzy prokázaly výsledky puče plukovníka al-Gusajbího v Saudské Arábii v roce 2011.Al-Gusajbí uspěl tam, kde tolik sjednotitelů islámu před ním selhalo, protože rychle převzal kontrolu nad téměř veškerou ropou Perského zálivu, nasměroval muslimy na nový geopolitický cíl a - to především - kolem roku 2011 muslimové pocítili, že konečně mají šanci zchladit si dávnou zášť vůči právě se štěpícímu západnímu světu.Tento citát nepochází z nějaké science fiction, ale z renomovaného týdeníku The Economist (dvojčíslo z přelomu roku). Autoři článku „Světové dějiny, kapitola 13: katastrofické 21.století“ s nadtitulem „Ohlédnutí z roku 2992“ uvádějí čtenáře do zdánlivě absurdního a bizarního světa, jak by se mohl vyvíjet, kdyby v západních demokraciích selhaly tři podmínky - jasné myšlení, představivost a vůle.
Nevyzpytatelní spojenci
Středeční nálet americko-britsko-francouzských letadel na irácké pozice na jihu země proběhl zcela…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
