Návrat Svatého Víta
Jedno zaráží: Ihned po vzniku samostatné České republiky propukla ostrá diskuse na tři přesně stejná témata jako po 28.říjnu 1918. Už tehdy se vedly sváry o půdu (ostře proticírkevně zaměřená pozemková reforma z roku 1919), handrkovalo se o platy duchovních a v atmosféře po rozpadu mocnářství coby spolku „trůnu a oltáře“ stála na pořadu dne i odluka církve od státu. Jen proslulé heslo „Pryč od Říma“ nahradila výzva Rudého práva „Církev má být chudá“.
Dnešní konflikty se samozřejmě netočí okolo zabírání, ale naopak vracení církevního majetku. Ani v nich však neběží pouze o ekonomiku. Patrně proto debaty uvnitř samotné vládní koalice (vedené navíc prostřednictvím tisku) jsou nejapné dokonce i na české poměry.Křesťanská část koalice hodlá restituovat stoprocentně. Církve by tudíž obdržely veškerý majetek, který jim byl za čtyřicet dva let ukraden. Tedy i takový, který se využívá čistě komerčně. Za to, co z těch či oněch důvodů vydat nelze, by církve dostaly peněžní náhradu. Skupina 23 poslanců českého sněmu také v tomto duchu předložila návrh zásad zákona; pod text se kromě tří členů ODS podepsali výhradně protagonisté KDU-ČSL a KDS. Návrh vzbudil odpor nejenom u opozice, ale především u koaličních občanských stran. Ty plošnou restituci i finanční odškodnění tvrdě odmítají jako „fundamentalismus“. Přimlouvají se výhradně za navrácení přesně vyjmenovaných objektů, které bezprostředně slouží k vlastním církevním účelům; do nich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
